Garfield - Jim Davis
Nejslavnější z kocourů má čtyřicet!!!
Komiks, přílohou může být sešit 40, 41 či 42
Garfield. Zrzavý kocour tak slavný, že pokud máte zrzka, někdo mu tak prostě řekne. A bude úplně jedno, že ten váš není tlustý, cynický bastard žeroucí lasagne a zabíjející pavouky pečlivě složenými novinami. Ne, je prostě zrzek, tak je Garfield. Tečka. Tomu se říká dopad na popkulturu, což? A tenhle milovaný zmetek má čtyřicet…
První strip s tímhle fenomenálním kočkem vyšel 19. června 1978. A na svou dobu byl docela inovativní – zatímco psi totiž měli v novinových komiksech silnou pozici (řekl tady někdo Snoopy?), tak kočky jako kdyby nebyly. Až Jim Davis to změnil. I když to nešlo tak jednoduše. Původně byl totiž hrdinou stripů zamýšlen Garfieldův páníček Jon. Jenže jak si v novinách správně všimli, Garfield měl lepší hlášky, takže hrdinou se stal on. Co taky s člověkem, kterýho si namaže na chleba každej včetně Odieho?
Od kočky ke kočkočlověku
No, ale ještě k té historii… Garfield byl založený na kočkách, s nimiž Jim vyrůstal, ale jméno má po jeho dědečkovi, což byl prý „velký, brblavý chlap“. Hezký základ pro výraznou kočičí osobnost. Mimochodem, Jon Arbuckle byl inspirován starými reklamami z padesátých let na kávu, Odie zase Davisem vytvořenou postavou vidláka Odieho pro prodejce vozů… a původně nepatřil Jonovi, ale Lymanovi (pamatujete si na něj?), což byla původně druhá hlavní lidská postava, aby si měl Jon s kým povídat. Naštěstí Jimovi brzy došlo, že Garfield s Jonem může komunikovat neverbálně. Takže brzy vykrystalizovala základní sestava a měnily se už jen detaily.
Samozřejmě, že se Garfield nadále vyvíjel – například z opravdu tlustého kocoura se stal takovým chlupatějším (a tlustým) kočkočlověkem, jakého dnes milujeme. A nejen my! Mimochodem, jedním z důvodů, proč si teď Garfield vykračuje po zadních, je podle jeho duchovního otce i to, že se tak snadněji shazují věci ze stolu (konkrétně Odie).
Pondělí, pavouci, veterina
Jim Davis vystavěl Garfielda především na kočičích tématech a otázce práv člověka ve vztahu ke kočce (nemá žádná, samozřejmě, kočka je pán), případně na imbecilitě Odieho. A je to perfektně odpozorovaný a odžitý základ. Garfield je mistr lenosti, ignorování povinností a pochopitelně sžíravého sarkasmu. Pokud máte doma kočku, tak jistě chápete, že tihle tvorové nás soudí a ten soud není nic pěkného. Ovšem s postupnou člověkizací se objevily i další roviny… Garfield dokáže glosovat mezilidské vztahy, občas i politiku a společnost obecně, je fajnšmekrem přes kafe a ambasadorem plyšových medvídků při OSN (to trochu přeháníme, ale jen trochu…). A pochopitelně je tím, kdo jasně a nekompromisně řekl „Ne!“ jakýmkoliv pondělkům a pavoukům. A veterině, i když se teda Jon zakoukal do té hezké paní doktorky…
Je úžasné, jakou kvalitu si tyhle stripy drží – třeba když srovnáte s již zmíněným Snoopym aka Peanuts, kde vydávat jednotlivá sebraná alba je v podstatě sebevražda (oproti Garfieldovi, který se na žádné výběry spoléhat nemusí). Však se také prosadil pořádně i mimo svět stripů. Televizní seriály, filmy v kinech, videohry… a pochopitelně merchandising. Pokud by vás zajímalo, tak tržby z Garfieldových produktů přesáhly miliardu dolarů. A samotný Garfield v době své největší slávy jen v novinách oslovoval na tři sta milionů čtenářů. Tenhle kocour se prostě nedá!
